Válka?

Nesleduju televizi, nečtu zprávy, pouze hodně okrajově.

I tak není možné, aby se ke mně nedostaly vůbec žádné informace. Dostávají se ze všech stran.

Nechci tomu věnovat tolik pozornosti, nechci ani ale dělat, že se nic neděje, nechci to ignorovat.

I když to zpočátku byl můj způsob, jak se před tím ochránit.

Chci vyjádřit, co teď cítím a prožívám.

Cítím hlavně bezmoc, že v sobě nevidím tu sílu jakkoli pomoct.

Mám na cokoli z toho vliv? Co můžu udělat pro svět, abych mu pomohla?

Reálně můžu poslat finanční pomoc těm, kteří skutečně pomoci dokážou.

Můžu vyjádřit soucit a podporu lidem, kteří si teď prožívají těžké chvíle.

Uvědomuji si, že spousta lidí teď trpí a sama to nenesu dobře, protože jsem velmi soucitný člověk.

Cítím obrovský soucit se všemi lidmi na Ukrajině i s lidmi v Rusku, kteří s tímto nesouhlasí.

Nechci ale zničehonic přestat žít svůj život, tím nikomu život nezachráním.

Připadá mi až nepatřičné dovolit si radovat se. Jako bych na to neměla právo.

Ale chci udělat právě to. Chci nechat prostoupit radost celým mým tělem a tím pomoct všemu.

Co můžu udělat pro sebe, abych se cítila líp?

Nenechat se pohltit strachem, protože ten ochromuje.

Je to stejné jako s Covidem, dokud jsem byla ve strachu, nepomohlo to ničemu. Když jsem tomu přestala věnovat tolik pozornosti, uvědomila si jen ty pocity, co ve mně jsou, a přijala jsem je jen tak, bez hodnocení, bylo mi líp, než když jsem se k tomu stále vracela.

Máme to tak všichni, zvláštní rozporuplné pocity. Proto jsme lidé. Můžeme cítit vztek, nenávist, nepochopení.

A přiznat si ten strach a bezmoc v sobě je taky dost očistné.

Takže jsem se rozhodla, že udělám tohle:

Přijmu své negativní pocity, dám jim pozornost a poděkuji jim.

Poděkuji strachu, že mě drží při životě, ale přitom se jím nenechám pohltit.

Poděkuji bezmoci, že mi ukazuje, že jsem soucitný člověk.

Poděkuji vzteku a hněvu, že mi ukazuje, kdy se mám zastavit a opečovat se.

Pořád se chci udržet v nastavení, že všechno bude v pořádku. Že budeme v bezpečí.

Díky tomu, že si uvědomím, co se ve světě děje, můžu vyjádřit vděk ke svému životu.

Že jsem naživu, že mám rodinu a bezpečí.

A to je pro mě teď nejvíc.

Dovoluji si radovat se.

Dovolte si to taky  💛 

Zaujalo vás něco z toho, co jste si tu přečetli? Máte k tomu zpětnou vazbu nebo návrh k diskuzi? Nebráním se jakýmkoli názorům a těším se na vaše zprávy zde