Pro R.

Dívám se na tebe, jak stojíš zády ke mně na zahradě, pohlcena svými touhami poznat nekonečno. Sleduješ vycházející slunce a vidíš v něm možnosti zážitků následujícího dne. Vidím tě, jak se rozběhneš a nasedáš na kolo, projíždíš brankou a vlasy ti vlají, jak se rychle rozjíždíš po polní cestě.

Vím, kam míříš. Na své místo. Tam, kde se cítíš sama, ale přitom spojená se vším. Tam, kde si můžeš dovolit všechny svoje myšlenky, tam, kde můžeš vzpomínat, tam, kde můžeš snít. Je to palouček na kopci s výhledem na okolní krajinu a na mýtinu ve svahu. Říkáš tam tomu Rozhledna. Cítíš se tam doma. Jako bys tam patřila, k těm osamělým zarostlým pařezům, té řece tekoucí pod kopcem. 

Cítíš čerstvý vzduch na své kůži a dovolíš si vymýšlet si svůj vysněný život. Čekáš na kamarádství, na lásku. Čekáš na múzu, která ti poví, kam máš směřovat. A pořád je v tobě přítomna ta věčná nejistota. Kdo opravdu jsem? Toužím zažívat tolik nového, ale zatím nic nepřichází. Jaký bude můj život?

A já vidím do tvé duše a chci ti říct: Bude nádherný. I přesto, že ti to tak nepřipadá. Bude nádherný, protože jsi obdařena neskutečně silnými prožitky a talentem je popisovat. Dokážeš vnést pocity do slov a hrát si s větami tak, že vytvoříš příběhy. Vím, že tvým snem je psát. Píšeš si deníčky, vymýšlíš si romantické příběhy, ale nic z toho se ve tvém životě nestane, je tak zvláště nudný a jednotvárný. 

Touha. Tvá touha provází celé tvoje dětství, celé dospívání. Touha po pravé silné lásce. Po těch silných pocitech a prožitcích popsaných v knihách, které čteš. Když ale zažíváš své opravdové první lásky, říkáš si, že to není tak hezké a silné, jak sis představovala. Že často jsou ty zážitky divné a jsi z toho zklamaná. Vysnila sis život, který nežiješ. Pořád ti tam něco chybí.

Ale vím, že tvoje zasněná povaha, tvoje útěky do jiných světů prostřednictvím knih a cizích příběhů, měly svůj úkol. Naučily tě prožívat. Naučily tě psát. Poznáš to až dlouho poté, až spoustu let od té doby, co jsi sedávala na Rozhledně a rozjímala nad tím, jaká je asi tvá budoucnost. Psaním sis vymýšlela příběhy o láskách, které jsi ve svém životě neprožila, a četbou sis kompenzovala tvůj život, který nebyl tak pestrý. 

Věř mi, zažila jsem to stejné, co ty. Jsem totiž tebou. Můžu teď nahlédnout zpátky do svého života a procítit znovu všechny ty nenaplněné touhy, které jsi měla.

Byla jsi vždy prostředníkem. Středem mezi třemi. Byla jsi urovnavatelkou konfliktů, vrbou naslouchačkou, tou, která všechny chápala. Tou, která udělala vždy všechno proto, aby nedocházelo k nedorozuměním. Tou, která dokázala s maximální trpělivostí doučovat, vysvětlovat a pomáhat druhým.

Až s těhotenstvím a porodem tvého synka se v tobě pomalu otevírá všechno to, co je tvou podstatou.

A já ti říkám: Šla jsi dobře. Život ti přinesl zklamání z nenaplněných lásek, ale vykompenzoval ti to dlouholetým vztahem, který máš doteď. Vyplatilo se ti na něj počkat. Letos to bude krásných 20 let. A tvému synovi budou už tři roky.

Nevím, co bude dál, sama tam ještě nedohlédnu, ale vím, že všechno, co se ti děje, je tu pro tebe. Každá životní výzva tě posouvá dál. A ty jsi tady správně. Teď, taková, jaká zrovna jsi. A jsi pořád na cestě. Vím, že půjdeš tam, kam tě to táhne. 

A tak sedni na růžové kolo a jeď. Rozjeď se cestami známými i neznámými, překonávej překážky a prožívej. Prožívej všechno tak, jako jsi to dělala celý život. Protože emoce jsou tvůj průvodce. 

Jeď, má drahá. 

Tvůj život je teď.