Budoucnost
Když konečně vystoupal na kopec, na zádech batoh s několika nezbytnostmi, rozprostřel se mu pohled na město, které opouští.
Představoval si, jak jeho žena vstane a uvidí na stole dopis, který jí napsal.
Musí je zachránit. Nemá jinou možnost.
Sledoval kupící se tmavá oblaka, která nevěstila nic dobrého. Už to nebyly ty krásné obláčky, bílé beránky, které vídal jako dítě, ale tmavé, těžké závěsy dehtových mračen, která postupně užírala každý centimetr světla, vzduchu, slunečního záření. Budoucnost je dohání tak jako nikdy předtím.
Když se zadíval dozadu na obzor, kde se moře potkávalo s oblohou, spatřil vycházející slunce. Jako by vykukovalo roztrženým průzorem a snažilo se prostoupit všechna mračna a dosvítit až tam, k jejich městu.
Za poslední roky už se mu to skoro nedařilo. Celá obloha byla přes den i noc pokryta těmito těžkými oblaky.
Musí tam dojít.
Nemůže sedět na zadku a čekat, až někdo něco udělá. Musí to udělat on sám. A tak půjde, kdoví kam, a najde příčinu téhle devastace světa, najde způsob, jak ji zvrátit. Ať už ho to bude stát cokoli. Jeho rodina, jeho blízcí a jeho budoucí život za to stojí.
To, že je něco hodně špatně, si uvědomil, když zmizel poslední pták. Když odešel poslední živočich. Když se zvěř stáhla z okolních polí a lesů a zmizela v horách. Když i všechna domácí zvířata utekla z toho zamořeného města. Zůstalo tehdy jen pár ptáků, ale ti jsou už také v nenávratnu.
A on půjde za nimi. Bude sledovat stopy a vyrazí tam, kam šli tito tvorové, mnohem inteligentnější než je lidstvo. A najde místo, kde se dá žít.
Přijde si tak sám, ale věří si. Doufá a věří, že najde to, co to způsobilo a dokáže se tomu postavit.
# # # # # # # # # # # # # # # # # # #
Zaujalo vás něco z toho, co jste si tu přečetli? Máte k tomu zpětnou vazbu nebo návrh k diskuzi? Nebráním se jakýmkoli názorům a těším se na vaše zprávy zde